ヨゼフ・コツィアン

ヨゼフ・コツィアン

Josef Kotzian 50.léta
originální fotografie, soukromá sbírka Eva a Jan Oravcovi, Ostrava

(* 27. 2. 1889 Přívoz, dnes Ostrava-Přívoz, † 1964 Ostrava-Radvanice)

báňský úředník, reprezentant organizovaného slezského spiritistického hnutí, autor mediumních kreseb

Josef Kotzian (Kocián) se narodil v Přívoze (dnes Ostrava – Moravská Ostrava-Přívoz) v české rodině římskokatolického vyznání s přívozskými rodovými kořeny ze strany obou rodičů, kteří uzavřeli sňatek v Moravské Ostravě v roce 1885. Otec Edmund K., syn strojvůdce Antona K. a Josefy Tudloňové, byl strojníkem, matka Johanna, rozená Mikesková, byla dcerou přívozských rolníků Jana a Alžběty Mikeskových a dědičkou jejich rodinného domu na Výravově ulici čp. 36  v Přívoze / dům byl v 60. létech zbourán /. Josef Kotzian byl pokřtěn 12. 3. 1889 moravskoostravským farářem Janem Spurným jménem Josef Leonard. Po absolvování elementární školní docházky v Přívoze absolvoval střední průmyslovou školu v Brně, kde také 1. 5. 1916 uzavřel ve farním kostele sv. Tomáše sňatek s Hedvigou Kazek. Než bezdětné manželství ukončila manželčina brzká smrt, rozešel se hluboce věřící Josef Kotzian na přelomu let 1918 a 1919 s římskokatolickou církví. Počátkem dvacátých let Josef Kotzian bydlí na Mlýnské ulici čp. 35 v centru Ostravy. V této době se seznamuje s Marií Pannovou, která byla silné medium. Marie měla v prvním manželství dva syny - Josefa /1918/ a Karla /1920/, které však Kotzian striktně odmítl vychovávat, tak po rozvodu zůstávají oba chlapci v péči otce Theodora Panny. Společně s Marií se v roce 1928 přestěhoval do Radvanic ve Slezsku, kde si v Chodounského ulici čp. 399/38 postavil rodinný dům, aby se přiblížil radvanické spiritistické komunitě sdružené kolem spolkového domu Bratrství a redakce Spiritistické revue. Do kontaktu se spiritismem vstoupil Kotzian, před první světovou válkou, kterou strávil kvůli plicní chorobě a zaměstnání v kamenouhelném průmyslu jako nevoják v zázemí. V roce 1918 se začal věnovat automatické mediumní kresbě a jen do roku 1925 vytvořil na dvě stě ornamentálních mediumních kreseb astrálních rostlin. Kresbu používal současně jako arteterapii v boji s plicní chorobou a jako meditační techniku. Josef Kotzian se ve 20. letech stal se přední osobností Spiritistického spolku Bratrství v Radvanicích ve Slezsku (1914/1919–1951). Kde až do konce třicátých letech 20. století zastával po boku Jana Rösnera post místopředsedy (v letech 1928–1938, 1947) a zároveň pořádal a vedl přednášky o frenologii. Jako místopředseda Bratrství sdílel za války osud předsedů J. Rösnera a Jana Kuchaře, zatčených v červnu 1941 a vězněných sedm týdnů gestapem, když byl společně s manželkou sledován a vyslýchán tajnou policií. Po válce byl do úředního rozpuštění Spiritistického spolku Bratrství (1951) činný v jeho vrcholných orgánech, od roku 1947 měl na starosti spolkovou knihovnu. Medijní kresbě se věnoval ještě v roce 1959, kdy vznikly patrně nejmladší z dochovaných Kotzianových mediumních kreseb. Kotzianovy mediumní kresby, signované v letech 1919–1959 jménem ducha Solferina / signováno Solf. /, vynikaly originalitou, přesností zpracování a bohatstvím motivů. Opakovaně byly prezentovány na meziválečných výstavách mediumních kreseb v českých zemích i v zahraničí (Vídeň 1922). Poslední výstava mediumních kreseb se konala ve Spiritistickém dome spolku Bratrství 8.6.- 22.6.1947, kde byly poprvé vystaveny jedny z nejsilnějších Kotzianových poválečných kreseb větších rozměrů.Po roce 1951 /oficiální komunistický zákaz spiritismu v Československu / se Josef Kotzian i nadále věnuje v utajení mediumní kresbě a to pravděpodobně až do roku 1959, kdy je ve sbírkách dochována nejmladší jeho kresba tohoto data. Své kresby rozdává pouze blízkým přátelům z okruhu bývalého Spiritistického spolku Bratrství.Josef Kotzian zemřel zapomenut v létě 1964   / přesné datum není doposud známo / a podle všech indicií byl zpopelněn a jeho popel rozprášen na Radvanickém hřbitově.Kotzianovy mediumní kresby se dnes nacházejí téměř výhradně v privátních sbírkách. Dvě největší kolekce vlastní Eva a Jan Švankmajerovi, Praha a Eva a Jan Oravcovi, Ostrava.