|
U br. Jos. Kotziana, kreslíciho media.
J. Rösner
Medijní kresby vzbudily živý zájem v poslední době nejen v kruzích odborných, nýbrž i všeobecně a to u nás i za hranicemi. Psali jsme již o nich několikrát a dnes vracíme se k nim poznovu. Jsou to zejména práce kreslícího media Josefa Kotziana, jehož portrét v dnešním čísle přinášíme. Kresby jeho vynikají svou originalitou, precisností, bohatostí motivů a jak praví vídeňský kritik F. Seligmann, technickou
vyspělostí, přesností, zvláštností a krásou, které nelze tak hned spatřiti. Josef Kotzian jest báňským
úředníkem koksoven v Přívoze. Jest 35 let stár a jest absolventem státní průmyslové školy strojnické v
Brně. Pokud se týče kreslení, neprospíval valně ani na měšťanské ani na průmyslové škole ; zvlášť
velikých potíží dělalo mu kreslení dle přírody. Říkává sám o sobě, že ani ve snách mu nenapadlo, že by
k něčemu podobnému jako jest medijní kreslení choval v sobě vlohy. Názoru byl materialistického,
který zabíhal až do skepse vůči okultním a psychickým vědám a jevům. Teprve vlastními pokusy a
prací dostalo se mu fakt, jež ho přinutily, aby smýšlení své změnil. Když zvěděl, že jeho kolega —
spiritista medijně kreslí, usmál se tornu. Leč rozhovor o spiritismu mezi jeho kolegy stával se
častějším a konečně, když počal medijně kresliti druhý jeho kolega, jehož prostřednictvím dostalo se
mu různých vážných a přesvědčujících důkazů, umínil si, že sám ve volných chvílích tajně zkusí, co na
věci jest pravdy a zda-li také i jemu ruka počne psáti nebo kresliti. Zkusil jednou, po druhé, po třetí,
ale nic. Ne-všímal si tedy toho více, až jednoho dne zase vnucovala se mu myšlenka, aby podnikl nové
zkoušky. Sedl tedy k stolu, vzal tužku a papír a sotva se připravil k psaní, jíž počala sebou ruka trhati a
po papíře jezditi. Čmárala. Vliv byl silný a ruka běhala po papíře s velikou rychlostí a tlakem, tak že ve
chvíli bylo několik tužek zlomeno a spousty papíru počmáráno. Ač to vše bylo proti smýšlení br.
Kotziana, přece cítil jakýsi vliv neznámého štěstí a zdálo se mu, že vedle něho jest ještě někdo ‚jiný
šťasten, ač byl ve světnici úpině sám.
Od tohoto okamžiku umínil si br. Kotzian, že bude celou věc zkoušeti dále. Škrtání koncem týdne
počalo se mírniti a v druhém týdnu měnily se čmáranice v ornamenty. Br. Kotzian kreslí nyní asi sedm
let a nakreslil okolo 200 vzácných výkresů. Když byl tázán, neškodí-li mu denní zasedání odpověděl : !
Právě naopak. Neznaje spiritismu, trpěl jsem oboustranným katarrhem plicních hrotů, kdežto nyní
cítím se zdráv a spokojen a vstávaje od kreslení, jsem pln duševního klidu a svěžesti.“ Na žádost, aby
popsal pocity a vlivy, které po čas transu pociťuje, pravil : Jsou zvláštní a není mi možno tak
jednoduše je popsati, musel bych o tom mluviti hodně dlouho. Rozhodně ale poznám vždy, kdy jsem
ovlivněn a kdy vliv končí. Rozdíl jest znatelný. Vycházeje někdy z transu, divím se tomu, co bylo
kresleno, ač sleduji celý průběh práce. Někdy při kreslení medijním dostávám také inspirace,
naznačující mi další běh práce, jindy zase nevím ničeho, co ruka kresliti bude a kdybych měl sám
kresliti, rozhodně bych ničeho nenakreslil ; opět jindy připadá mi to tak, jakoby se bytost má
zapomněla, ač se na práci dívám a divím se potom tomu, co jsem nakreslil.
Někdy také uprostřed práce opouští mne rázně vliv a já zůstávám bezradně seděti nad výkresem jako
žáček obecné školy nad úkolem gymnasisty. A kdybych nebyl znovu ovládnut kreslící bytostí, nejsem
rozhodně s to výkres dokončiti ani v tom případě, když je již z velké části hotov. Občas dostaví se při
kreslení překážky rázu čistě duševního, na které jsem byl již několikrát předem upozorněn jinými
mediemi a jasnovidci. Jindy opět ovládá mne vliv neskonalého štěstí a to čistě bez jakékoli hmotné a
vědomé příčiny a tehda vykonáme práce dvakrát tolik, než obyčejně. Jsem úplně jist, že nejsem to já,
který kreslí m. Medium dále praví : „Jest zajímavým, že předpovědi medijní a jasnovidná šetření
jiných medií, naznačující mi na léta do předu směr a postup mé práce medijní, přesně se plní. Když po
prvé naznačovalo mi jasnovidné medium postup a úspěch mé práce do budoucna, tu jsem si myslil
při líčení různých těch viděných obrazů, že to jest omyl nebo klam. Dnes poznávám, že vidění bylo
správným. Znám bytost mým prostřednictvím kreslící. Byla nesčetněkrát viděna, sledována a dostalo
se mi od ní pomocí medií různých pokynů, vzácných porad a předpovědí do budoucna, jež se splnily a
plní“. Při další rozmluvě medium ještě praví : „Jest také zajímavým, že při kreslení jednoho z výkresů
bylo mi napsáno, že tento nesmí býti nikomu věnován. Nevěděl jsem proč. Když byl výkres hotov, tu
prostřednictvím media přichází bytost a praví, že výkres ten byl nakreslen pro mne a jest mým
symbolem“.
Spiritistická Revue 1925, ročník V. – strana 4
|
|
Vzpomínka na Josefa Kociána
Dobrý den. V Radvanických a Bartovických novinách č. 3/2022 jsem si všiml výzvy „Hledáme pamětníky na J. Kociána“.
Protože od data jeho úmrtí / r. 1964 / uplynula už dlouhá doba a pamětníků už moc nebude, rozhodl jsem Vám napsat o mém setkání s p. Kociánem.
Bydlel jsem tehdy v Radvanicích na konci Karvinské ulice a navštěvoval jsem příbuzné – rodinu Valoškovu (teta byla sestra mé matky), kteří bydleli na opačném konci Radvanic v rodinném domě u křižovatky ul. Chodounského-Hranečník, nedaleko bydliště J. K..
Tehdy mně bylo asi 10 let / jsem ročník 1943 /, kdy mě strýc, který byl vášnivý rybář, občas bral s sebou k vodě. Když jsem procházel kolem domu ke konci Chodounského ulice, zaujal mě na jednom z domů velký nápis STARÉ-LI POZNÁŠ, PO NOVÉM TOUŽÍŠ a v horním okně vedlejšího domu krásně kvetoucí kaktus. Ptal jsem se tety, kdo tam bydlí a dozvěděl jsem se, že v domě s nápisem bývala redakce časopisu Spiritistická revue a vedle že bydlí malíř pan Kocián.
Při jedné cestě kolem jsem potkal před domem pana Kociána, osmělil jsem se a požádal ho o oddenek kaktusu. Byl velmi ochotný a pozval mě do domu. Bydlel v prvním patře ( v přízemí bydlela rodina Pannova). V bytě měl pracovnu, kde maloval obrazy. U pracovního stolu měl v šuplících velké množství tužek. Na můj dotaz mně sdělil, že jimi kreslí obrazy a jedním mě obdaroval – jsou na něm narcisy. Kresba černými tužkami je perfektní, působí jako černobílá fotografie. Dal mně i kaktus.
V obývacím pokoji měli Valoškovi, kteří se s panem Kociánem dobře znali, od něj i zvláštní barevné obrazy. Byly na nich menší ornamenty seřazené do obrazců, něco jako strom života. Když jsem se ptal tety, co to je, tak mně řekla, že pan Kocián je spiritistický malíř.
Valoškovi si později postavili chatu u Žermanické přehrady v obci Lučina a natrvalo se tam přestěhovali.
Tam už jsem ty obrazy neviděl. Já obraz i potomky původního kaktusu od pana Kociána stále mám / viz foto /.
Vzpomínka pana Zdeňka Kuchty / emailová korespondence ze dne 23. 3. 2022 /
P
|